24.9.16

Výkřik v bublině

by , in
V prvním jarním objetí,
ptáče z hnízda vyletí,
vesele zamává křídly,
aby si ho všimli.

Když léto se vypaří,
podzim čeká na stáří
a smrtná dáma náruč rozevírá,
jak mladému život odepírá.

Bez křídel, bez peří,
jak svět širý ho nestřeží,
ptáče do věčného spánku se vkrádá,
tak zima další duše nastřádá.


Musíte pochopit, že takhle jsem to nechtěla. Abych pravdu řekla, mé záměry byly čistě pozitivního ražení, dokonce jsem poprvé po třech měsících opět našla cestu k barvám. Nicméně myšlenkové rozpoložení se vždy dokáže nějak mistrně ohlásit a vetřít. Pokud se zaměřím jen na obrázek a nikoliv na báseň - tohle je všechno, co mi zbylo z léta. Je toho maličko, všecičko se to poschovávalo ve škvírách i rozích mé kulaté mysli. Tak jsem se ty skořápky rozhodla sesbírat a opět slepit dohromady. Tohle je takový můj poslední výkřik. Výkřik v bublině ze světa za bublinou.
A báseň? To je předzvěst - svět bez růžových brýlí, které má na nose dívka z obrázku.
20.9.16

Dvůr trnů a růží | Život za život

by , in
Originální název: A Court of Thorns and Roses 
Díl: 1. (v sérii Dvůr trnů a růží) 
Autor: Sarah J. Maas 
Nakladatelství: CooBoo 
Rok: 2016, vydání originálu 2015 
Žánr: Scifi-ci a fantasy 
Počet stran: 440
Prostředí: Prythian
Úryvek: k přečtení zde 
Anotace: Úžasný a mrazivý příběh na motivy příběhu Krásky a Zvířete. Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale Tamlin – jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku a Feyre musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.
(oficiální anotace)

Sarah J. Maas se stala světově známou a uznávanou autorkou po vydání fantasy série Skleněný trůn, která si postupem času našla cestu k srdcím stále více a více čtenářů. Nyní je zde se zcela novým příběhem - děsivě úžasným a mrazivým doslova až do morku kostí. Jak sama Sarah v jednom z rozhovorů zmínila, Dvůr trnů a růží původně zamýšlela jako retelling Krásky a zvířete, ale jak jí knihy postupně vznikaly pod rukama, stalo se z nich něco mnohem víc - samostatně se vyvíjející fantasy série s příměsí YA žánru, pro který by ji její fanoušci byli ochotni samou láskou rozcupovat na kusy.
11.9.16

Přátelství z porcelánu

by , in
Jak jste si jistě všimli, letošní prázdniny jsem s blogem příliš aktivní nebyla. Jedním z důvodů, jak můžete vědět, je skutečnost, že jsem si chtěla na chvíli od virtuálního světa odpočinout. Takže jsem zaklapla počítač a odjela. Sportovala jsem i relaxovala a hlavně jsem hodně přemýšlela. Proto jsem po měsíci odpočinku srpen a začátek září zasvětila psaní - ovšem ne tomu blogovému. S hrdostí mohu oznámit, že se mi podařilo mou dlouho plánovanou povídku dostat na krásných 220 A4 stran a brzy ji budu mít konečně dopsanou. Kvůli tomu tohle ale nepíšu.
Uvědomila jsem si, že jsem se s vámi už dlouhou dobu o žádný příběh ze své tvorby nepodělila. Přes léto jsem psala asi dva příspěvky do literárních soutěží, ale vzhledem k tomu, že ještě nebyly vyhlášeny výsledky, nemohu je zveřejnit. Tak jsem se rozhodla trochu zapátrat ve starých pracích a vida - skutečně jsem na jednu narazila! Jedná se spíše o krátkou pohádku než-li povídku jako takovou. Byla psána do jakéhosi sborníku jednoho města a jediným stanoviskem bylo, že musí pojednávat buďto o městě jako takovém nebo ho použít jako kulisu. Já jsem zvolila druhou možnost a, jak už jsem říkala, vznikla z toho vcelku milá pohádka o přátelství dvou fantastických tvorů. Její závěr může působit smutně, ale přesto není - z mého pohledu je to příběh veselý a to o objevování skutečných přátel i samotné podstaty bytí.


Nechci působit egoisticky, ale myslím, že se mi tenhle kousek povedl. Nicméně pořadatelé akce se nijak nevyjádřili, a tak vzhledem k tomu, že dodnes vlastně neznám žádné výsledky, bylo mi líto nechat ji ležet jen tak v šuplíku, když si ji mohou přečíst další lidé. A kdoví - třeba někoho zaujme.
5.9.16

Co mě dělá skutečnou

by , in
Jistě nejsem jediná, kdo má stále tak nějak pocit, že včera bylo teprve třicátého června. Bohužel realita je poněkud jiná, a tak ať chceme nebo ne, prázdniny, i přestože jsem si je o několik dní prodloužila, skončily a společně s nimi odešla i veškerá letní idylka, kterou nahradil nekompromisní a úlisný nepřítel se jménem škola.
Nemám ale v plánu tady lamentovat nad rozlitým mlékem, mým cílem je už tradičně uplynulý měsíc srpen, který byl doslova napěchovaný k prasknutí. 
Co jsem o prázdninách prožila, kde jsem byla nebo co nového sehnala? Možná vás to vůbec nezajímá, ale možná, že ani to není důležité.
© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.