neděle 29. října 2017

Za Berlínskou zdí

O Německu se nedá mluvit jako o zemi zrovna exotické a plné divů, ale když už nic, jednou je to náš soused a rozhodně stojí za to se tam parkrát za čas podívat. Když jsem se dozvěděla, že bychom se školou měli vyrazit na dvoudenní výlet dokonce přímo do hlavního města, v němž jsem nikdy nebyla a už dlouho jsem se tam chtěla podívat, urychleně jsem sbalila foťák, kabát a šálu a jelo se.


V jednu ráno jsme se poskládali do autobusu, a tak zahájilo naše dlouhé putování.  Leželo před námi pár stovek kilometrů a několik probdělých hodin jízdy se sluchátky na uších. Cesta byla ale nakonec mnohem hladší, než jsem čekala. Řidič byl taky až překvapivě příjemný, takže jsme ráno bez potíží dorazili před Berlín, kde nás přivítala více než hodinová zácpa. A pak už se šlo na věc. Čekal nás opravdu dlouhý den a večer pořádně bolavé nohy. 

neděle 22. října 2017

Klasiky v netradičním kabátku

Červená Karkulka, Sněhurka, Jeníček a Mařenka, Popelka nebo Růženka? Je libo literární klasiky jako Hamlet, Romeo a Julie či snad Pýcha a předsudek? Každý z nás tyhle příběhy zná. Vyprávějí se už celé generace a jak dlouho jen lidstvo bude lidstvem, také mezi námi ještě celá léta putovat budou. Máme to připsané v DNA, tu touhu vyprávět a vymýšlet si příběhy - stejně jako je upravovat k obrazu svému a stále se snažit přijít na něco nového.


Pokud i vy rádi experimentujete a nebojíte se zkombinovat klasiku s něčím novým a neotřelým, je tu tenhle článek přímo pro vás. A jestli máte jen chuť se nechat inspirovat a nemáte program pro chmurné podzimní večery, určitě vám přijde také vhod.

sobota 14. října 2017

17 let a 17 věcí, co jsem se naučila

Čas běží a běží a jen málokomu se chce uvěřit, že už je na světě tak dlouho. Myslím, že ani já sama jsem si to ještě pořádně neuvědomila. Když jsem přednedávnem zjistila, že můj věk najednou čítá děsivých sedmnáct let, skoro jsem se lekla. Přiznávám, že pořádně nerozumím tomu, co to znamená a co by to znamenat mělo. Co pro mě tohle číslo představuje a jak moc důležité pro mě bude.


Jistě vím ale to, že za tu spoustu uplynulých let jsem se naučila mnohem víc důležitých věcí než sedmnáct. Rozhodla jsem se tedy sepsat menší výběr a ukázat vám, co všechno mi za tu dobu otevřelo oči.

čtvrtek 5. října 2017

Tohle je válka!

Teprve září a já už zase nestíhám. Ani jsem se nenadála, že skončily prázdniny a hle - najednou je říjen. Musím se - a to ani zdaleka ne poprvé - přiznat, že na psaní úvodů si příliš nepotrpím, a jestliže mě nebaví je psát, se čtením to taky není žádná pecka.
Nebudeme tedy dlouho chodit kolem horké kaše. Jaké bylo moje září? Co jsem viděla, provedla, dostala, rozbila, kolika trapasů se dopustila?


A ZASE TA... POTVORA JEDNA!
Tenhle ročník má být dle slov naší třídní oddechový. Nezdá se mi. Ve výsledku jsme první týden v září řešili podobné věci, jako když se uzavírá klasifikace. Všichni všechno chtějí a to pokud možno hned, tady a teď, dokonale. Nevím, mívám z toho pocit, že si učitelé myslí, že se lidská společnosti dělí do dvou základních kategorií, tudíž nadlidi a podlidi. A my, coby studenti, pochopitelně spadáme až do té druhé, čímž se v nás snaží vyvolat dojem, že se z nich máme posadit na zadek. To já se klidně posadím - ale ne kvůli nim. Škola je potvora a před takovými já se neskloním.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...