středa 3. ledna 2018

Vánoce naruby

Dříve, než vyrukuju s čímkoliv jiným, musím upřímně přiznat, že se mi do psaní prosincového souhrnu vůbec nechtělo. Děsilo mě totiž vědomí toho, že se tenhle měsíc událo tak strašně moc věcí - kulturními záležitostmi počínaje, přes výlety, osobní i školní úspěchy, přátelská povyražení, vánočními svátky a oslavami Silvestru i příchodu nového roku konče. Jako každý rok tu teď sedím s myšlenkou, že bych nejraději měla Vánoce každý den a to nejen v přeneseném smyslu slova. Nicméně čas jde dál a mě nezbývá nic jiného, než udělat Adiós! a ohlédnout se za tím, co s sebou přinesly ty letošní.


STUDENTKOU V PROSINCI
Jak mi jistě všichni dáte za pravdu, hrát si na studenta není celoročně žádná legrace. Ale ve vší té změti honiček a sekýrování občas vykoukne pár světlých míst, a přestože se to může zdát neuvěřitelné, sem tam se objeví období, kdy si říkám: "Jsem fakt ráda, že tu můžu bejt, tady a teď, na týhle škole." Kdybych takhle slyšela mluvit někoho cizího, možná bych k němu přišla a párkrát ho propleskla. Vlastně se divím, že jsem to sama sobě už neudělala.
Předvánoční čas už tradičně předznamenává jistá sadistická událost, která krom Německa a Rakouska v jiných zemích Evropy vesměs nemá obdoby. Ano, hádáte správně, myslím tím čerty. Co se týče těch školních, letošní ročník se s nimi popral vážně skvěle. Kdo mi sebral mlíčko a jestlipak jste četli Otce Goriota? To jsou od bytostí pekelných dost zákeřné otázky. Ten samý den jsme se taky konečně sebrali a vyrazili okoštovat nově otevřené Costa Caffé. A dost mile mě to překvapilo, protože abych pravdu řekla, dřív jsem věřila spíš v název značky než v chuť, jestli víte, jak to myslím. Přejdeme-li k večerním zážitkům, na čerta plazícího se po praskající střeše a ujíždějícího na namrzlých schodech budu taky vzpomínat dost dlouho.


Vzato kolem a kolem byl tenhle měsíc dost kulturně úrodný. Začátkem měsíce jsem se pobavila na divadelním představení mojí kamarádky (zatímco nám nad hlavou přeletěl meteorit) a den na to jsem se popadala smíchy za břicho při představení o španělské renesanční literatuře.
Jistě vás neminulo ani to, že se v prosinci konaly studentské prezidentské volby. Pro mě to byla premiéra, a i když se v politice zas tak extra nepitvám, zkusit jsem si to musela. V půlce měsíce nás pak čekala další přednáška, cosi o evropských dotacích, vlastně ani nevím. Moc jsem si toho z ní neodnesla.


A tradadá, školní škola mi mohla políbit šos! Vánoční bazar, punč anebo třeba bruslení na náměstí. Na bruslích to bůhvíjak neumím, takže jsem z toho měla trošku strach, ale nakonec jsem to přežila se všemi čtyřmi končetinami a dokonce mě to i bavilo. Poslední týden před Vánoci si vždycky užívám, letos se k tomu pak přidalo i jisté mravenčení nervozity, protože tentokrát pořádání závěrečné akce roku, Schodů, připadlo na naši třídu. Nebyla jsem sice ve vůdčím postavení, to ani zdaleka ne, ale snad právě proto jsem měla strach, abych ty pidi role, co jsem měla na starosti, nepokazila a tím pádem to nezničila i ostatním. Nejsem moc dobrá herečka, rozumíme si. Vždycky jsem uměla líp psát než mluvit, takže chvála bohu, že moje jediná výraznější role byl nešikovný asasínský učedník (pro mě jak stvořený) a držení cedulí. Popravdě jsem nečekala, že to tak klapne. Ale klaplo to. A myslím, že jsme z toho měli všichni obrovskou radost, kor když pak sám ředitel řekl, že to byly jedny z nejlepších Schodů, co zatím viděl.

ČAS VÁNOČNĚ PŘEDVÁNOČNÍ...
Jak jsem si užívala prosinec v domácím prostředí? Akčně, jak jinak. Hned začátkem měsíce jsme vyrazili do německého Pasova na trhy a rozhlédnout se po obchodech. Když jsem byla malá, jezdili jsme sem hodně často, posledních pár let už tolik ne, takže jsem výlet rozhodně uvítala, stejně jako Fish and chips v Nordsee, ovocný špíz na trhu a nebyla bych to já, kdybych neukořistila alespoň svetr.


Konečně jsem se dočkala taky pořádné koulovačky, akorát jaksi, ehm, přes okno. Že byla vytopená celá kuchyně asi nemusím zdůrazňovat. Abychom si užili zimní sporty, dvakrát jsme vytáhli brusle. Jednou na obyč stadionu a podruhé na stadionu s otevřeným výhledem na večerní nebe. Ne že by v tom byl nějaký velký rozdíl - beztak jsem sledovala akorát led a dávala pozor, abych si nevyrazila všechny zuby.
Protože jsme rodina, co dodržuje tradice poměrně netradičním způsobem, museli jsme mít i kapra. Akorát že místo na Štědrý den jsme vybírali kosti už v polovině prosince.


Možná jste si taky všimli, že třináctého nad námi prolétal roj Geminidy. Vždycky, když na něco podobného dojde, popadnu větrovku a mažu na zahradu. Tentokrát jsem tam stála přes půl hodiny, ale jak to tak bývá, jako obvykle se mi obloha jako na truc zatáhla snad přímo před očima, takže jsem viděla maximálně sem tam nějakou šmouhu. A ještě jedna pamětná věc - Sparrow mi - konečně - poprvé přistál na hlavě a to hned dvakrát!

... A JAK JSEM HO VYUŽILA
Co se týče druhé stránky využití času, té líné půlky mého já, prosinec byl už tradičně výjimečný. Necháte se podat? Do kin přece šlo nové Star Wars! Jak už jste se mohli dočíst v recenzi, byla jsem dost skeptická, ale nakonec se mi Poslední z jediů líbil. Stihla jsem ale i dost dalších filmů, třeba Ligu výjimečných (vlastně nechápu, co se mi na té hovadině líbilo, ale faktem zůstává, že... se mi prostě líbila), Marťan, Dunkerk (jeden z nejlepších filmů roku!), Mezi přáteli (jestli se chcete nasmát, tohle je bomba), nové pohádky Anděl páně 2 a Nejlepší přítel, Na Vlásku, Cars 3, klasiku Zorra nebo nového Sněhuláka a Ragnarök.
Ani v oblasti seriálů jsem si nevedla špatně. Začala jsem koukat na Westworld, Vikingy a novou řadu The Grand Tour.
Čtení už tak slavné nebylo, ale některé věci si člověk musí vychutnat, ne? Třeba další díl Malazské Knihy padlých od Stevena Eriksona. Jinak jsem prosinec vedla ve znamení klasik, jako je Gogolův Revizor, díla Edgara A. Poa nebo Balzaca. A ještě nesmím zapomenout, že jsem se konečně dostala k Písni zimy. Těšila jsem se, vážně. Což byla chyba. Za mě největší zklamání tohohle roku.


I z literárního hlediska považuju prosinec za vyvedený. Uspěla jsem v překladatelské soutěži, v níž jsem měla sesmolit českou verzi jakési německé splácaniny a ještě se mi nějakým záhadným způsobem podařilo vyhrát školní kolo češtinářské olympiády.

Z TŘÍDNÍ KRONIKY
Polemizování na hodinách biologie: "Proč jsou ty šneci tak blbý, že si udělali plíce a vlezli pod vodu?"
"No, já se jim taky divim."
- "Mně to vždycky připadalo vzrušující. Už se mi z toho úplně zvedá ukazovátko." 
Angličtinář válí: "Řek jsem to dobře? Dostanu jedničku? Dobře, napíšu si ji."
- "Campaigner - tak to je kampanič."
- "Já věřim v reinkarnaci."
   "A co jste byl?"
   "To vám neřeknu, poněvadž byste se smáli. Rozhodně jsem nebyl učitelem."
- "No jo, ale tato mapa lže samozřejmě!"
- "Dostaneš dárečky?"
   "Ne."
   "Tak to je chválihodný."
- "Jsem tě odhalil. Ty to víš, ty seš vlastně od nich. Ještě tady odhalim muslimy..."
- "Pro mě za mě můžete věřit v opeřeného hada."
- "No kdo to sem napsal na tu tabuli!" (on sám)
- Nechtěla jsem odpovědět na to, koho jsem volila: "Ta je mazaná tahle osoba, neřekne půl slova!"
- Při návratu z bruslí: "Přijde doba ledová."
"Jsem vás tam chtěl zavřít."


Češtinářka je zvědavá: "Hodně věcí."
"Můžeš nám říct, které?"
"Ne." 
Němčinářka nemůže pochopit hákový kříž: "Tak to jdi nakreslit na tabuli."
- "Koho budeš volit?"
   "..."
   "Tak to je z němčiny za 4." 
Při matice se nenudíme: "Já mám sto chutí vám to omlátit o hlavu."
"Tu tabuli?"
- "Klidně se nechám od kohokoliv porazit v čemkoliv."
   "Fackovaná!" 
Skandální odhalení na zeměpisu: "Jak vypadají bohoslužby?"
"Mají to víc napřírodno."

ŠTĚDREJ VEČER NASTAL...
Štědrý den i Silvestr byly sice na blátě, ale vzato kolem a kolem nemůžu tvrdit, že by letošní Vánoce nebyly bílé. Po Štědrém dni jsme - neodpustím si to, ale který magoři by vstávali pětadvacátého v pět hodin ráno? Vážně, jenom my - vyrazili poprvé na lyže, na Tauplitz. Já to tam žeru a jedna z dalších/hlavních věcí, co se mi na tomhle středisku hrozně líbí, je možnost freeridu. Letos se mi to taky málem stalo osudným, když jsem se s rozjetými lyžemi řítila přímo na obrovský dvojitý modřín. V ten okamžik mi hlavou neprojelo snad vůbec nic, ale následně jsem si říkala, jakou mám kliku, že nosím helmu a umím padat.


Na druhý svátek vánoční se konalo tradiční rodinné shromáždění, které nemá žádný jiný účel, než zabít celý den a vracet se domů s děsivou myšlenkou: "Oni jsou vážně moji příbuzní?" Když jsem se z tohoto šoku vzpamatovala, bylo tu najednou osmadvacátého, a abychom si trochu zpestřili povánoční program, vyrazili jsme do vyhlášené rybí restaurace na kapří hranolky. Prý bez kostí, cha - vrazila jsem si ji přímo mezi dráty a ne jednu! Nemůžu říct, že by mi to nechutnalo, ale docela mi to stačilo jednou. Jsem asi jaksi přerybovaná.
Co se Silvestru týče... pilo se, hrálo se a nakonec jsme se dožili i ohňostrojů. Super na tom bylo, že náš dům je ostatními vnímán nejspíš jako jakési hypnotizující středisko, které nabádá všechny sousedy, aby šli dělat ohňostroje do jeho bezprostředního okolí. Jenom chudák Sparrow si z toho asi odnesl psychické trauma.


A teď už konečně přejdu k tomu nejdůležitějšímu: co přinesl Ježíšek? Nebudu to okecávat, všichni si umíme prohlížet fotky, takže podotknu akorát to, že první dva dárky mám od přátel a poslední dva od nevlastních prarodičů.




Říkala jsem, že to nebudu okecávat, ale tuhle zastávku si přece jenom neodpustím, protože jsem šťastná jako blecha. Ano, opravdu jsem dostala vysněnou zrcadlovku!










TAK TROCHU NETRADIČNÍ KOLEDY
Abych pravdu řekla, na koledy mě moc neužije. Někde jsem dokonce četla studii, která dokazovala, že když posloucháte koledy nuceně, ničí to vaše psychické zdraví. Takže dávám přednost tomu, co mám ráda celý rok a sem tam nějakou tu dobrovolnou vánoční příměs.

SKILLET ft. LACEY STURM - Breaking Free
ARROWS TO ATHENS - Black Sky
WITHIN TEMPTATION - It's The Fear
BEYOND THE BLACK - Forget My Name (re-recorded)
DELAIN - The Gathering
KAMELOT ft. CHARLOTTE WESSELS - Under Grey Skies
BEAST IN BLACK - Ghost in the Rain

FAUN - Federkleid
SIA - Ho Ho Ho
ALAN WALKER - The Spectre
MY INDIGO - My Indigo
ZAYN ft. SIA - Dusk Till Dawn
EMMELIE DE FOREST - Let It Fall
OFENBACH - Katchi
LINDSEY STIRLING - We Three Gentlemen

TWO STEPS FROM HELL ft. MERETHE SOLTVEDT - Children Of The Sun
GENERDYN ft. KRIGARE - Destiny
IVAN TORRENT ft. JULIE ELVEN - Icarus
HIDDEN CITIZENS - I Ran
KARLIENE - Kings Of The Sea
EURIELLE - Gold


A jak jste si prosinec a Vánoce užili vy?

4 komentáře:

  1. December je vždy rušný mesiac a ty si toho postíhala veľa :D Ono rodinné návštevy sú vždy tak trochu nudné, ale zasa človek si váži, že sa so všetkými stretne, najmä ak je to rodina, s ktorou sa nevída tak často, u nás to tak je :-) Darčeky veľmi pekné, určite potešili.

    OdpovědětVymazat
  2. Měla jsi hodně akční měsíc :) V Pasově určitě muselo být krásně :) A když padají hvězdy, taky se vždycky chodím koukat, jen škoda že u nás ve městě není dobrý výhled :) A krásné vánoční dárečky, hlavně ta zrcadlovka, to budou ještě hezčí fotky :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherný stromeček... :-D Stihla jsi toho požehnaně, aspoň máš pěkný vzpomínky. A co se týče toho roje, tak mám pocit, že vždycky když má být vidět kometa, padající hvězdy, zatmění nebo cokoli, tak je mlha nebo zataženo. Jako naschvál...

    OdpovědětVymazat
  4. Ty boty jsou naprosto dokonalé! Zaujaly mě ty stromkové šaty, to jsem ještě nikde neviděla :D měla jsi zajímavý prosinec a ta vaše třídní kronika mě fakt baví, škoda, že jsme taky neměli tolik hlášek. Ty vždycky mívala naše češtinářka :D lepší pisatel než řečník, to moc dobře znám :D

    LENN

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...