Co mě dělá skutečnou

Jistě nejsem jediná, kdo má stále tak nějak pocit, že včera bylo teprve třicátého června. Bohužel realita je poněkud jiná, a tak ať chceme nebo ne, prázdniny, i přestože jsem si je o několik dní prodloužila, skončily a společně s nimi odešla i veškerá letní idylka, kterou nahradil nekompromisní a úlisný nepřítel se jménem škola.
Nemám ale v plánu tady lamentovat nad rozlitým mlékem, mým cílem je už tradičně uplynulý měsíc srpen, který byl doslova napěchovaný k prasknutí. 
Co jsem o prázdninách prožila, kde jsem byla nebo co nového sehnala? Možná vás to vůbec nezajímá, ale možná, že ani to není důležité.


TÝDEN PRVÝ
První srpnový týden jsem se po měsíci zašla podívat, co se změnilo ve městě. Pochopitelně jedno velké nic. Po dlouhé době jsem ale konečně opět zavítala do svého oblíbeného korálkového obchodu, odkud jsem si přinesla několik drátků, doplňků a samozřejmě hlavně korálky. Sháněla jsem také nový notes na poznámky ohledně blogu i školy, a nakonec jsem sehnala podobný, jako letos, jenom místo v červené v zeleném provedení, který jsem doplnila o ponožky laděné ve stejné barvě a šedomodrou mikinu. Vybrala jsem si několik dárků, které dostanu k narozeninám a na oběd si s rodinkou došla do naší oblíbené restaurace, kde jsem si dala tortilu se špenátem, kuřecím masem a salátem.
Zbytek týdne jsme potom strávili na chalupě - poprvé a naposledy po delší dobu pro tento rok.

TÝDEN DRUHÝ
Další týden jsem hlavně relaxovala. Přečetla jsem hodně knížek (konečně se mi podařilo dokončit Tygří ságu), koukala jsem na filmy a hlavně jsem opět propadla závislosti na anime, v hlavní roli s Levim z Shingeki no Kyojin.
V muzeu jsem narazila na tohle krásné památeční tričko
ve stylu Star Wars a zkrátka jsem nemohla odolat.
Protože jsme hodně času trávili doma nebo na zahradě a ten den zrovna mělo být poněkud sychravo, rozhodli jsme se zvednout své těžké zadky a vyrazili jsme do tankového muzea poblíž Benešova. Bezesporu to byl zajímavý zážitek, nicméně po několika napěchovaných halách mi obrněné transportéry začaly splývat s děly, motorkami a nakonec i letadly. Zastávám heslo: všeho s mírou. Nebo alespoň protentokrát.
Podruhé jsme vyrazili do města, poněvadž jsem začala zmatkovat a najednou potřebovala spoustu věcí - a to nejenom já. Mimo to jsem nakonec ukořistila i deštník a plavky.
V přelomu druhého a třetího týdne jsme se rozhodli dát si do těla a vyrazili jsme na Tauplitz, kde jsme si dali menší - haha - tůru, kolem zdejších jezer. Opět se ukázalo, že věřit průvodcům, které tvrdí "široká cesta po rovině" není zrovna nejlepší nápad.

Zmiňovaný deštník, který mi konečně bude ladit s barvou oblečení.

A plavky, kterým jsem dala u moře řádně zabrat.

TÝDEN TŘETÍ A ČTVRTÝ
Třetí týden jsme konečně odjeli k moři. Po dni cesty jsme zakotvili naše fáro na obligátním místě a vrhli se do vody. Do Chorvatska jezdím prakticky od malička, a přestože je všude plno lidí, odpadky a každý už tam byl desetkrát, přece jen má tahle země něco do sebe.
Počasí jsme měli vesměs teplé a slunečné, nicméně hned třetí den přišla bouřka, a tak se o vodě dalo říct snad jen že byla... osvěžující. Za ty dva, vlastně skoro tři týdny, nemůžu říct, že bych se nudila, vesměs pořád jsme něco podnikali: plavby na dlouhou vzdálenost, výlety do města (kde jsem si konečně koupila klobouk), skákání šipky ze skal i z mola, večerní procházky po pláži ve snaze nasbírat pokud možno co nejvíc dlaždic a ochutnala jsem borůvkovou, citronovou a banánovou zmrzlinu i palačinky s čokoládou. Dvakrát jsme si půjčili také člun. Hlavně neříkat králík! Jednou jsme s ním objeli ostrov Brač a okolí a podruhé odlehlou část Hvaru, kde se mi moc líbilo. Mimo to jsme se také rozhodli půjčit si duši, která se vozí za člunem. Zpočátku jsem byla poněkud skeptická a možná jsem měla i takříkajíc nahnáno, nicméně poté, co mě všichni přesvědčovali, že "nic se nemůže stát" a "je to přivázaný" jsem svolila. Chyba. Zdánlivě nemožné se stalo, cosi se rozvázalo, prasklo, přetrhlo, překousl to žralok... zkrátka jsem se najednou ocitla úplně sama jenom s kruhem a škrtící záchrannou vestou uprostřed širého oceánu. Ten pocit nikomu nepřeju.
Jednou jsme také vyrazili na večeři. Chtěla jsem zachovat mořskou atmosféru, a tak jsem si dala pizzu s krevetami, cuketou, cherry rajčaty a rucolou a byla to... jedna z nejlepších pochutin svého druhu, kterou jsem v životě jedla.
Inu, a abych se už tuplem nenudila, potkala jsem předposlední den dlouho ztraceného přítele. Povídám: "Tady se mi to nezdá, tady by moh bejt nějakej had." Jen, co jsem to dořekla, se mi před nohou zkroutil čísi ocas a zmizel v trávě.
Jinak ale musím říct, že všechno docela dobře klaplo: krásná voda, dobré počasí, lidí méně než jsem čekala a ani nikomu nebylo špatně.

A to už je zmiňovaný klobouk.

NA VLNÁCH
Kdysi dávno jsem byla vysazená výhradně na poslouchání metalu s rockem a jejich odrůd. Tenkrát jsem byla v pubertě a myslela si, že nosit černé tričko a na hlavě sluchátka ze mě dělá hroznou drsňačku. Jak ale šel čas, tohle všechno mě tak nějak přešlo a zjistila jsem, že dokážu poslouchat prakticky od každého žánru něco, pokud narazím na dobrého interpreta. Nikdy jsem nebyla zastánce všeho toho škatulkování jako "Jé, ty jsi metalistka!" a osobně zastávám názor, že je dobré mít obecný přehled.
A proto experimentuji. Obzvlášť se to pak ukázalo v létě, kdy mě tak nějak obklopovala odlehčená atmosféra a nálada.

SKILLET - The Resistance
OF MICE & MEN - Real
CROWN THE EMPIRE - Kaleidoscope
SIMPLE PLAN - What If

Pár letních pohodovek:
MAîTRE GIMS - Est-ce que tu m'aimes
CELINE DION - Eyes On Me
TWENTY ONE PILOTS - Stressed Out
LOUANE - Avenir
BETH CROWLEY - Warrior


I won't let you replace, what makes me, makes me real.
Nenechám tě nahradit to, co mě dělá skutečným.

Moje prázdniny skončily až čtvrtého září, když jsme se vrátili domů. Dnes jsem úspěšně přežila svůj první školní den, ale abych pravdu řekla... docela by mi to stačilo a dala bych si další prázdniny. Třeba jenom mini. Září bude hodně náročný měsíc a to v mnoha směrech. Z hodně věcí jsem nervózní a z další spousty mám strach, takže doufám, že to snad všechno nějak dopadne.
Občas se mi zdá, že je tenhle život hrozně komplikovaný. Jenže pak mi dojde, že to tak třeba má být. Že všechno to nepříjemné, stejně jako lidé a věci, které miluju, mě dělají tím, kým jsem. 
Dělají mě skutečnou.

13 komentářů:

  1. Ach jo :(. Prázdniny jsou vážně pryč. I já to nesu velmi těžce, mám moc ráda ten čas volnosti, kdy nás doma nehoní školní povinnosti. Jelikož jsem teď navíc nastoupila čerstvě do nové práce (ve školství), mám také spoustu obav a velkých neznámých. Prázdniny ale byly krásné, je na co vzpomínat a z čeho čerpat. A všechny ty komplikace nás vlastně zocelují, posouvají a učí novému. Přeju Ti, ať vším propluješ a než zakotvíš v dalších prázdninách, poznáš, jak silná vlastně jsi a co vše dokážeš zvládnout a při tom se radovat a být sama sebou. Měj se krásně :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že začátkem školního roku jsou na tom asi všichni podobně. A i když bolí, že všechno skončilo, máš pravdu, že prázdniny byly krásné a rozhodně mám na co vzpomínat, stejně jako to, že komplikace nás učí a zocelují.
      Díky, i já tobě :)

      Vymazat
  2. Super článek, moc ráda jsem si o tvém srpnu přečetla a vrátila se tak ve svých vzpomínkách k těm prázdninovým dnům, které už, jak píšeš, dávno minuly, bohužel. Dnešek byl pro mě hrozný, v pondělí máme devět hodin, osm náročných předmětů, takže si jistě umíš představit mou nevoli a bezmoc. Doufám, že ty to máš o trochu lepší a že vzpomínky na moře trošku tu hrůzu školních dní přebijí. :)
    A koupit si zároveň plavky a deštník, to se mi ještě nepoštěstilo. Super kombinace, když si to tak vezmeš. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ti nezávidím, ale zároveň ti rozumím, protože když ne pondělí, najde se u mě jiný den v týdnu v podobném duchu.
      To mi ani nedošlo, ale máš pravdu - je to celkem paradoxní, asi se mi to taky podařilo poprvé :D

      Vymazat
  3. Moc pěkný článek! :) Já jsem se ke konci prázdnin školy celkem obávala, jelikož nám s nástupem na vyšší gympl byla přidělena kompletně nová skvadra kantorů v čele s naší novou třídní, při zvuku jejíhož jména na nás všichni jen lítostivě koukali. Nakonec to sice není až taková hrůza, nicméně názor, že ta ženská je naprostý satan mi nikdo nevezme. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu :)
      Mám podobné starosti, sice nových učitelů nemáme tolik, ale zato dalších starostí spojených s vyšším gymplem je tu požehnaně.
      Tak snad to nebude tak zlé - i když ony ty třídní učitelky většinou bývají takové malé satanky xD

      Vymazat
  4. Fáááájn, Skillet jsem si oficiálně zamilovala. :D Já taky poslouchám tak nějak od všeho něco.. kromě rapu a techna, to fakt nesnesu. V mém mobilu je ale z 99% metal. Mám ráda takové ty rychlejší písničky. Na popu (ne všem, samozřejmě) mi vždycky vadilo, že skoro všechny zpěvačky si nepsaly texty a hudbu samy, jen to odzpívaly a jakoby přivlastnily. Jo, a černou nosím, protože se v ní cítím nejpohodlněji a navíc.. merchandise kapel je vždycky tak nádhernej! :D

    xxx
    dream-little-dream.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Btw Twenty One Pilots totálně zbožňuje moje kamarádka, mně se od nich líbí snad jen Heathens (jmenuje se to tak, že jo?). Jedeš na koncert? :D

      Vymazat
    2. Skillet jsou perfektní skupina, je tak dál :)
      Rap v kombinaci s jinými žánry mi nevadí, ale co se týče dnes velmi rozšířeného rapu českého nebo slovenského... bez komentáře. A techno jako takové sice nemusím, ale paradoxně nedám dopustit na dobrý dubstep.
      Já už teď chodím v tmavý barvách taky hlavně proto, že se v nich cítím dobře, ale v době, o které jsem mluvila v článku, to tak úplně nebylo.
      Na Twenty One Pilots nejedu, mám od nich zatím taky ráda asi jen jednu písničku, takže by to bylo poněkud k ničemu, ale chystám se do Prahy na Skillet :)

      Vymazat
  5. Když si tak projíždím všechny ty blogy, jsem ráda, že mám roční prázdniny před sebou :D Jinak díky za Skillety, ráno jsem měla v plánu si je pustit a úplně jsem na to zapomněla, takže děkuji za připomenutí :)
    Pěkný článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ti strašně závidím - jsem ve škole třetím dnem a už toho mám tak nějak plné zuby :D
      Není zač a díky :)

      Vymazat
  6. Mně dovolená v Chorvatsku ještě čeká a nemůžu se dočkat :)
    Koukám, že jsi jela na plný plyn, ale léto se musí pořádně užít! :D

    OdpovědětVymazat
  7. Ja som si naopak zo závislosti na anime a knihy presedlala na hry :D Chcela som trochu zmenu, nechcelo sa mi čítať/pozerať a potom riešiť, že by som aspoň k niečomu mohla napísať aj recenziu. Rovnako tak som si užila dovolenku s rodinou. Skillet a Delain sú úžasné skupinz :D Som rada, že poznám ďalšieho človeka, ktorý ich počúva :)

    Viallen z http://all-dreams-are-real.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.