A je to zase pryč. Umýt poslední nádobí, dojíst zbytky cukroví a odkopnout kouli zmačkaného balicího papíru zpod stromku. Abych pravdu řekla, ještě pořád jsem si tak úplně neuvědomila, že už jsou Vánoce skutečně tady, natož pak to, že letošní Štědrý večer a ježíškovská nadílka je za námi. 

Moc mě neužije na psaní vánočních přání, s nimiž se teď doslova roztrhl pytel. Rozhodně plánuji jakýs takýs děkovací a blahopřací článek na Silvestra (podobně jako loni), prozatím jsem se ale rozhodla nastolit na blogu zimní atmosféru trošku jiným způsobem. Možná jste si toho všimli, možná ne, každopádně jsem před časem zmiňovala, že jsem poněkud nechtěně opět začala přispívat do jistého studentského magazínu, chcete-li novin, protentokrát do sektoru poezie. A protože už podle názvu je jasné, že se jedná o báseň zimní, nenapadá mě lepší chvíle, kdy ji zveřejnit, než právě teď.