25.5.18

MEGANISI: Dva týdny na pustém ostrově

by , in
Docela nedávno jsem zveřejnila článek o své dobrodružné cestě přes země, jako je Maďarsko, Srbsko a Makedonie, až do Řecka a na ostrov Meganisi. Toto předlouhé putování nás stálo krev, slzy a pot, ale když jsme se konečně ocitli v cílové destinaci, pochopila jsem, že to všechno stálo za to.


Tehdy jsem objasnila, jak je možné, že jsem se k jeho sepsání dostala až po roce, stejně jako to, že bych všechny resty s tím spojené ráda brzy dohnala. Už tedy víte, jak jsem se vzala na Meganisi, ale jak jsem strávila celé dva týdny na tomhle - skoro - pustém ostrově, na to přišla řada teprve dnes. Spíš než psát dlouhé litanie jsem se ale protentokrát rozhodla pro trochu jinou formu - říkejme tomu třeba fotopis.
20.5.18

Slza poslední čarodějky

by , in
Nad tím, že už to bude rok, co tahle povídka poprvé spatřila světlo světa, mi jde hlava kolem. Dlouhou dobu jsem váhala nad jejím uveřejněním. Je mi totiž jasné, že zveřejňovat takhle rozsáhlé dílo v jednom článku je sebevražda - a já opravdu nejsem sebevrah. Zároveň mi vůči němu - a koneckonců i vůči mě - nepřijde fér ho jednou poslat do soutěže, kde si ho přečte pár lidí, ohodnotí, založí do šuplíku a to je asi tak všechno. Na každý příběh padne ohromná spousta práce a ještě víc času, který za tím spousta lidí vůbec nevidí.
Když jsem nad tím tak o Vánocích přemýšlela, napadla mě spásná myšlenka: wattpad. No jo, wattpad, jenže když se tam člověk rozhlédne, zjistí, že je tenhle portál svým původním účelům na míle vzdálený. Zároveň mě ale lákala vidina přehledného publikování, statistik a dalších výhod. A tak jsem si nakonec řekla, že za zkoušku nic nedám.


Zveřejňování Slzy poslední čarodějky jsem průběžně splňovala i zanedbávala, a tak se stalo, že se na internetu objevila celá teprve nedávno - a tenhle článek mezitím upadl v zapomnění. Až teď, když je konečně venku, jsem se odhodlala k závěrečnému kroku. 

Povídka se účastnila literární soutěže O Dračí řád 2017, za což sklidila místo mezi nejlepší dvacítkou. Štěstí v Dračím řádu jsem loni zkoušela poprvé a na to, že soutěžících se sešlo celkem 64, jsem se svým dvacátým místem a počtem bodů poměrně spokojená.
S odstupem několika měsíců a skutečností, že se moje vyjadřovací a psací schopnosti opět trošku pozměnily, to vidím. Slza poslední čarodějky má své mouchy. Sami porotci mě na to koneckonců upozornili. Na druhou stranu se ale našla spousta povzbudivých názorů a velice kladných hodnocení, za která jsem hrozně ráda a některá z nich bych si dovolila zveřejnit.
16.5.18

Nulté zápisky nemocniční: Předoperační vyšetření

by , in
Těžko uvěřit, že je to teprve týden, co jsem byla v Praze na předoperačním vyšetření, přesněji sedmého května. Ve všem tom zmatku mám pocit, že už je to snad celá věčnost - a naopak čas do zákroku se stále zkracuje a zkracuje.


VŠECHNY CESTY VEDOU NA KARLÁK
Cestu do Prahy jsem více méně prospala, jak už mám koneckonců ve zvyku. Vstávat časně ráno mi většinou nevadí, ale když jste všeho všudy za noc naspali necelých pět hodin a mezitím přemýšleli, co všechno se asi zítra bude dít, je to přece jen něco trochu jiného. Obecně mám poslední dobou problém se pořádně vyspat. Mám pocit, že jsem v jednom kuse z něčeho nervózní - když to není škola, je to operace, když to není operace, nedá mi spát škola a to zase souvisí s operací, protože potřebuju mít uzavřenou klasifikaci o měsíc dopředu, což očividně taky nebude taková brnkačka, jak jsem si zpočátku myslela. Zkrátka začarovaný kruh.
12.5.18

Duhová doporučení

by , in
O mém obecném přístupu k tagům už nejspíš víte. Ráda je čtu, ráda je píšu - i když netvrdím, že je pokaždé dokončím - ale jen s nelibostí zveřejňuji. Po době nastal čas to změnit a to z jednoho jednoduchého důvodu: narazila jsem na tag, který má hlavu a patu, v rámci možností je originální a jen slepě nepanáčkuje. Nějaký čas jsem po něm pokukovala, ale pořád jsem si nebyla tak úplně jistá. Když se ke mně ale dostala nominace, už nebylo o čem diskutovat. Tenhle blog si odpočinkový článek pro jednou zaslouží.

Autorkou tagu je Marky, autorka této úvodní fotografie jsem já.
9.5.18

Ortognátní operace aneb přeražená čelist na obzoru

by , in
Odborných informací na tohle téma najdete na internetu poměrně hodně. Jenže jedna věc jsou poznatky teoretické a něco docela jiného zkušenosti lidí, kteří tuto operaci sami podstoupili. A budete se divit, přestože tohle číslo ani zdaleka není tak mizivé, jak se může zdát, dohledat něčí rady nebo postřehy, které by za něco stály, dá celkem práci.
Protože psaní považuju za něco jako terapii a za druhé pak z již zmíněného důvodu, rozhodla jsem se na tom něco změnit. Ráda bych se tedy postupně dostala k tomu, co to vlastně je, v čem tento zákrok spočívá, co mu předchází a po jeho absolvování následně k mým postřehům z nemocnice, léčbě a výsledku jako takovému. Chtěla bych psát články o jednotlivých fázích a možná v závěru natočit souhrnné video, pokud se na to budu cítit. Věřím, že by to nebyla práce nadarmo - nejen pro mě, ale i pro někoho, koho něco podobného také čeká. Když už si něčím takovým procházím, chtěla bych mimo jiné i to, aby se o tom mezi lidmi více vědělo. Protože každému sáhodlouze vysvětlovat, proč a co že mi budou dělat s čelistí a následně snášet všechny ty pohledy, jako že jsem přiletěla z Marsu, vždyť to přece není normální někomu jen tak zlomit čelist, člověka časem opravdu omrzí.

6.5.18

O jedné kosmetické taštičce

by , in
Abych předešla všem případným dotazům, vrhnu se raději rovnou k věci. Před časem se mi totiž podařilo navázat spolupráci s e-shopem postovnezdarma.cz. Myslím, že je to skvělá příležitost jak pro mě, tak i pro vás, protože to znamená určité zpestření blogu, nový typ článků, témat a doporučení, zkrátka něco navíc. Nehledě na to, že já sama ráda zkouším nové věci a tenhle druh článku je tak pro mě něco jako malá premiéra, která by mohla alespoň částečně roztříštit případný stereotyp. Konec řečí, pojďme na to.


O ZBOŽÍ
Výběr produktů ke zrecenzování, který se mi pro začátek naskytl, byl přinejmenším pestrý, ale protože ráda a navíc poměrně často cestuji, byla pro mě tato kosmetická taštička jasnou volbou. Na e-shopu se po ní můžete rozhlédnout ve slevě zde za 245 Kč, případně podobný typ za 215 Kč zde a 139 Kč zde.
Se samotným e-shopem jsem doposud neměla žádné zkušenosti, ale párkrát jsem o něm četla na jiných blozích a řekla jsem si tedy: Proč ne? Objednávku jsem odesílala už 22. března, a i když se dalo očekávat, že produkt bude doslova z druhého koutu světa - tedy z Číny - putovat nějakou tu dobu, celkem mě překvapilo, že se lhůta protáhla skoro na šest týdnů. Nakonec ale všechno proběhlo poměrně hladce a svého zboží jsem se přece jenom dočkala.
3.5.18

Dubnové aprílování

by , in
V dubnu jsem si ve škole připadala jako ve cvokhausu snad ještě víc než kdy jindy. Aby z toho taky jednomu nestrašilo ve věži, když musí v jednom kuse dávat pozor, jestli ho dělníci na lešení nesledují na dívčích záchodech, zda vám někdo nesrazí hlavu žebříkem nebo jestli se na vás rovnou nezřítí celý strop. A to nesmím zapomenout, že za takovýchto podmínek - vrtačky, zbíječky, prach a nedychatelno, protože pokud na vteřinu otevřete okna, okamžitě se do místnosti vženou další dusivá oblaka, což má mimo jiné za následky hromadné šíření odumírání mozků a dalších závažných studentských chorob, obzvláště pak v pozdních vyučovacích hodinách - výuka bez rušení pokračuje.
O tom jsem ale mluvit nechtěla. Téma škola, blázinec a další asociace tohoto prazvláštního institutu člověka totiž snadno a rychle omrzí. Pojďme se tedy bavit raději o něčem přívětivějším - třeba o netradičních akcích, které s tím souvisejí.



BLÁZINEC A CHAOS
Jako každý rok nastalo období bezvládí a chaosu (čtěte: přijímací zkoušky a maturity), takže jsme se dočkali několika zkrácených dní, dokonce i některý ten volný exemplář a taky pár akcí. Například jsme byli v kině na Loving Vincent, což je film naprosto jedinečný ve svém zpracování - je totiž celý seskládaný ze skutečných obrazů. Dlouhou dobu jsem váhala, zda má cenu psát recenzi nebo ne, ale co si budeme povídat, lenost jako obvykle zvítězila. Každopádně tenhle snímek rozhodně stojí za povšimnutí. Nejen kvůli zpracování, ale i možnosti poznat tohoto známého malíře z více úhlů pohledu.
Troufli jsme si i na německé divadlo MistrZpracování zajímavé, ale příběh takový... inu, zvláštní. Němčina mě poslední rok začala hodně bavit, ale v žádném případě nejsem na takové úrovni, abych rozuměla všemu. Naštěstí improvizace a domýšlení všechno jistí.
No a protože je jaro - pozdní jaro - nesmělo chybět ani poslední zvonění. Před prvním jsem se naštěstí schovala na dně bazénu, na druhém jsem obětovala pár korun a u třetího zase tvář. Opět jsem došla k závěru, že když se jí zachce, rtěnku dolů zkrátka nedostanete.
A co se vyloženě mimoškolních aktivit týče, vyrazili jsme okoštovat novou - doslova plovoucí - kavárnocukrárnu. Horké maliny se šlehačkou na pohupujícím se hausbótu byly vážně zajímavý zážitek. Koncem měsíce jsme pak svou návštěvou obšťastnili čajovnu, dali si černý čínský čaj a já ochutnala zmrzchu - údajně vycházející z tradičního japonského pokrmu. No - nezkus to!

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.