neděle 22. října 2017

Klasiky v netradičním kabátku

Červená Karkulka, Sněhurka, Jeníček a Mařenka, Popelka nebo Růženka? Je libo literární klasiky jako Hamlet, Romeo a Julie či snad Pýcha a předsudek? Každý z nás tyhle příběhy zná. Vyprávějí se už celé generace a jak dlouho jen lidstvo bude lidstvem, také mezi námi ještě celá léta putovat budou. Máme to připsané v DNA, tu touhu vyprávět a vymýšlet si příběhy - stejně jako je upravovat k obrazu svému a stále se snažit přijít na něco nového.


Pokud i vy rádi experimentujete a nebojíte se zkombinovat klasiku s něčím novým a neotřelým, je tu tenhle článek přímo pro vás. A jestli máte jen chuť se nechat inspirovat a nemáte program pro chmurné podzimní večery, určitě vám přijde také vhod.

sobota 14. října 2017

17 let a 17 věcí, co jsem se naučila

Čas běží a běží a jen málokomu se chce uvěřit, že už je na světě tak dlouho. Myslím, že ani já sama jsem si to ještě pořádně neuvědomila. Když jsem přednedávnem zjistila, že můj věk najednou čítá děsivých sedmnáct let, skoro jsem se vyděsila. Přiznávám, že pořádně nerozumím tomu, co to znamená a co by to znamenat mělo. Co pro mě tohle číslo představuje a jak moc důležité pro mě bude.


Jistě vím ale to, že za tu spoustu uplynulých let jsem se naučila mnohem víc důležitých věcí než sedmnáct. Rozhodla jsem se tedy sepsat menší výběr a ukázat vám, co všechno mi za tu dobu otevřelo oči.

čtvrtek 5. října 2017

Tohle je válka!

Teprve září a já už zase nestíhám. Ani jsem se nenadála, že skončily prázdniny a hle - najednou je říjen. Musím se - a to ani zdaleka ne poprvé - přiznat, že na psaní úvodů si příliš nepotrpím, a jestliže mě nebaví je psát, se čtením to taky není žádná pecka.
Nebudeme tedy dlouho chodit kolem horké kaše. Jaké bylo moje září? Co jsem viděla, provedla, dostala, rozbila, kolika trapasů se dopustila?


A ZASE TA... POTVORA JEDNA!
Tenhle ročník má být dle slov naší třídní oddechový. Nezdá se mi. Ve výsledku jsme první týden v září řešili podobné věci, jako když se uzavírá klasifikace. Všichni všechno chtějí a to pokud možno hned, tady a teď, dokonale. Nevím, mívám z toho pocit, že si učitelé myslí, že se lidská společnosti dělí do dvou základních kategorií, tudíž nadlidi a podlidi. A my, coby studenti, pochopitelně spadáme až do té druhé, čímž se v nás snaží vyvolat dojem, že se z nich máme posadit na zadek. To já se klidně posadím - ale ne kvůli nim. Škola je potvora a před takovými já se neskloním.

pondělí 25. září 2017

Šest vran a žádný slzy

Originální název: Six of Crows
Díl: 1. (v sérii Šest vran)
Autor: Leigh Bardugo
Nakladatelství: Fragment
Rok: 2017, vydání originálu 2015
Žánr: Fantasy
Počet stran: 384
Prostředí: Kerch, Fjerda
Úryvek: k přečtení zde
Anotace: Ketterdam – rušné přístavní město, kde se dá za peníze koupit naprosto cokoliv. Nikdo to neví lépe než Kaz Brekker, fenomenální podvodník a zloděj. Neštítí se žádné špinavé práce a dokáže vybruslit z každé situace. Jednoho dne dostane nabídku, na kterou by kývl jen šílenec. Pohádková odměna však několikanásobně převyšuje všechna nebezpečí, která ze sebevražedné zakázky plynou. Sám to ale nezvládne. Bude potřebovat další pomocníky…

Ostrostřelec, který nikdy nemine cíl a jehož jedinou achillovou patou je slabost pro hazardní hry. Neprávem odsouzený fjerdský lovec prahnoucího po pomstě. Špiónka pohybující se jako stín a nenápadná jako samotné ticho. Uprchlík z prominentní rodiny se zálibou v třaskavinách. Zatoulaná griša, jež používá svoji uhrančivou krásu jako smrtící zbraň. A potom samozřejmě sám král Barrelu, prohnaný podvodník a zloděj, který ví o všem a na každého něco má. Mnozí z nich si prošli peklem - ale to ještě netuší, že to nejhorší je teprve čeká. Kdo z nich vyvázne živý? Který z přízraků minulosti se jim stane osudným? A jak gigantický může mít jedna loupež dopad na zbytek světa?
To a mnohem více vám prozradí Šest vran, geniální dílo z mistrovsky vymyšleného fantasy světa, jemuž před lety vdechla život uznávaná americká spisovatelka s izraelskými kořeny - Leigh Bardugo. Jedna loupež, šest kriminálníků a tisíc způsobů, jak se to všechno může zhatit. Tak na co si vsadíte?

neděle 17. září 2017

5 největších chyb, když jdete na koncert

Nemyslím si, že byste se divili, proč nejsem aktivní. V září je to vždycky stejné - na člověka se valí milion věcí a povinností spolu s podzimními depresemi a neodbytnou tyrankou jménem škola. V těchto těžkých časech a velkých krizích je potřeba upínat se myšlenkami na pěkné zážitky, které člověku vlejí do žil trochu toho optimismu a větší chutě do života.
Jedním z takových směrů, jímž se můžete ubírat, jsou kupříkladu koncertové vzpomínky. A tak, když jsem nad tím jednou odpoledne přemýšlela, vzpomněla jsem si na svůj úplně první koncert a přehršel trapasů a chyb - vtipných i poněkud tragických - kterých jsem se onoho dne dopustila. Tehdy mě ani přinejmenším nenapadlo, že by se mi nějaká z těchto maličkostí mohla stát osudnou. Nikdo mi neporadil, co nedělat, co si vzít a co naopak raději rychle zahodit. Jak se říká, co si neuděláš sám, to nemáš, a tak jsem tu dnes s článkem, kterým se to pokusím alespoň symbolicky vynahradit tím, že varuji, případně pobavím, další duše a předvedu vám 5 největších chyb, kterých se můžete dopustit, když vyrazíte poprvé na koncert.


sobota 2. září 2017

Hořkosladká komedie

Steven Erikson onehdy napsal: "Pokud není v životě žádný drama, nemá smysl ho vůbec žít." Můj život je jedna velká hořkosladká komedie s ozvěnami dramatu na pozadí a nikdy neutuchající salvou trapasů a přešlapů, a přestože je mi z toho kolikrát smíchy do breku, jsem za to neuvěřitelně vděčná. Nevím, jak se můj příběh bude vyvíjet dál, jaké dialogy v něm budou proneseny, ale ať už se žánr vystřídá a přemění jakkoliv, vždycky se budu snažit, abych mu mohla připsat šťastný konec.


Koneckonců podobně, jako jsem to mohla udělat v srpnu. Jako obvykle se toho nestalo zrovna málo. Zasypaly mě střípky komedie, podobně jako jisté drobné tragédie a nešvary, na jejichž okrajích jsem balancovala jako akrobatka. Ale aspoň protentokrát už jsem na druhé straně provazu.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...