pátek 23. února 2018

A zase ta Maasová aneb TOWER OF DAWN

Originální název: Tower of Dawn
Díl: 6. (v sérii Skleněný trůn)
Autor: Sarah J. Maas
Nakladatelství: Bloomsbury
Rok: 2017
Žánr: Fantasy, YA
Počet stran: 664
Prostředí: Jižní kontinent, Antica
Úryvek: k přečtení zde
Anotace: Chaol Westfall has always defined himself by his unwavering loyalty, his strength, and his position as the Captain of the Guard. But all of that has changed since the glass castle shattered, since his men were slaughtered, since the King of Adarlan spared him from a killing blow, but left his body broken.
His only shot at recovery lies with the legendary healers of the Torre Cesme in Antica—the stronghold of the southern continent's mighty empire. And with war looming over Dorian and Aelin back home, their survival might lie with Chaol and Nesryn convincing its rulers to ally with them.
But what they discover in Antica will change them both—and be more vital to saving Erilea than they could have imagined.

Další díl legendární fantasy ságy Skleněný trůn od Sarah J. Maasové, která si během několika málo let získala srdce fanoušků po celém světě. Šestý díl pod názvem Tower of Dawn by měl v českém překladě Věž svítání vyjít koncem června. Já jsem se ovšem rozhodla si čekání o něco zkrátit a vrhla jsem se do knihy v originále.

sobota 17. února 2018

KVÍZ: Klasická literatura aneb když si nevíte rady

Pravidelní čtenáři jistě již postřehli, že s regulérním fungováním tohoto blogu něco není v pořádku. Když už jsem se tady po čase přece jenom ukázala, chtěla jsem vám to něčím vynahradit a to něco by mělo být speciální. Nakonec jsem rozhodla vyzkoušet cosi úplně jiného, něco, co na těchhle stránkách ještě nebylo. A tak jsem večer usedla k počítači, vedle sebe vyskládala štos knih a vrhla se do tvoření kvízu. Pokud se to osvědčí, určitě bych v tom ráda pokračovala. Nejsem ani první, ani poslední blogerka, která se o něco podobného pokouší a osobně si myslím, že se jedná o milé a užitečné zpestření jinak jednolitého stereotypu.
Napoprvé jsem se rozhodla pro široké téma, které se týká většiny z nás a tím pádem by mohlo snáze zaujmout. Poradím vám totiž ohledně volby klasické literatury.


Určitě neváhejte a pochlubte se v komentářích, jaký autor vám vyšel, jestli jste od něj už něco četli a zdali pak jsem se trefila do vaší chutě. Jsem na to upřímně zvědavá!

sobota 3. února 2018

Sleduj, jak padám

Tuhle jsem tak přemýšlela a přišla na to, že mě kromě novoročních povídaček nenapadají žádné pranostiky vztahující se k lednu. Sama pořádně nevím proč, ale začala jsem se po tom tak trochu pídit a zjistila jsem pár celkem zajímavých věcí. Moc mě ale nepotěšilo, že většina z toho nevysýpá z rukávu zrovna pozitivní věštby, jako kupříkladu Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. Tenhle měsíc nás co se počasí týče totiž opravdu tahal za nos a dělal si z nás dobrý den. Pochopitelně se toho ale stalo ještě mnohem víc. To už jste ale nejspíš pochopili.


ŠKOLNÍ NEŘESTI
Co k tomu jenom říct? Byl to chaos. Z tohohle pohledu mi celý leden tak nějak splývá v mlze, v níž se střídavě vynořují stavy absolutního přetížení a nicnedělání. Měsíc zahájil Den otevřených dveří, který jsme protentokrát naneštěstí měli na starosti my. Už jenom ta představa, že musíte být ve škole od sedmi ráno do sedmi večer je dechberoucí, natož pak když si uvědomíte, že se po celou dobu budete muset na všechny usmívat, lézt jim do ř... stínu a všelijak jinak ze sebe dělat pitomce. Nicméně jsem si toho dne ale uvědomila dvě věci: rozhodně nechci dělat šatnářku. A nemám ráda špendlíky.

pondělí 29. ledna 2018

5 filmů, pro jejichž hudbu byste zabíjeli

Filmy roku, epická fantasy pětka, akčňáky, co vás posadí na zadek, sci-fi bomby nebo snad top klišé romanťárny. Před nedávnem jsem takhle kdesi seděla a přemítala nad tím, na co by se člověk ve filmové oblasti ještě mohl zaměřit. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že už tady tak nějak všechno bylo - a já se v článcích opravdu nerada opakuji. A pak mě to napadlo. Vezmu to z úplně opačné strany. Tentokrát jsem se totiž rozhodla podívat na filmovou tématiku pod trochu jiným úhlem a vzala jsem si na ně hudební kukátko - nebo spíš sluchátko.


Vybíralo se opravdu těžce. Nakonec se mi ale přece jen podařilo dát dohromady elitní pětku bijáků, z jejichž hudby vám bude zaručeně naskakovat husí kůže a pro kterou byste zabíjeli jenom proto, abyste si ji mohli poslechnout znovu. Všechny ze zmiňovaných filmů jsou moje srdcovky - a za chvíli vám ukážu, že tomu tak není jenom kvůli příběhu, dobrým hercům, pořádné kupě akce a efektů.

středa 10. ledna 2018

Vážně to nejde vzít zpět?

Snažím se dodělat většinu restů a na poslední chvíli doháním uzávěrky všeho možného i nemožného. Suma sumárum jsem teď tak trochu v zápřahu a můj současný stav by se dal popsat jako tvůrčí přetížení, ve kterém se pro články na blog najde jen málo prostoru. Protože mě ale mrzí pohled na ladem ležící blog a stále vzdálenější datum vydání nejnovějšího článku, sahám po všem, co se mi namane a mohla bych to za tímto účelem použít. Zrovna dnes mi do klína přistálo hodnocení letošní olympiády z českého jazyka, v níž jsem uspěla vysoce nad svá očekávání. V okresním kole už si sice tolik nevěřím, nicméně už jen to, že jsem do něj postoupila, je úspěch. Proč o tom ale mluvím? Součástí testu je totiž už tradičně i sloh.


Pro letošek téma znělo: Vyřčená slova nelze vzít zpět. Nic extra, ale v porovnání s ostatními, s nimiž jsem se v posledním roce setkala, patří spíše k těm - pro mě - lepším. Slohový útvar byl volný a rozsah 25 až 30 řádek, z čehož mně ve výsledku na papíře káplo 28, takže se mi podařilo zachovat takovou zlatou střední cestu. Siddhártha Gautama by měl radost. Dříve bych neváhala a vrhla se po úvaze, ale vzhledem k tomu, že se jim už asi dva roky moc nevěnuji, jsem se raději rozhodla pro vyprávění. A co z toho vzešlo? To posuďte sami.
Lidé, kteří to četli, říkali, že se jim líbí, jak je na krátkém prostoru trefně demonstrovaná myšlenka. Mně se na tom líbí hlavně ten krátký rozsah, protože díla podobné délky se sem na blog akorát hodí. Co si budeme nalhávat, třicetistránkové povídky, co píšu poslední dobou, by tady nikdo nečetl. A ty ještě delší? Ale jděte!

středa 3. ledna 2018

Vánoce naruby

Dříve, než vyrukuju s čímkoliv jiným, musím upřímně přiznat, že se mi do psaní prosincového souhrnu vůbec nechtělo. Děsilo mě totiž vědomí toho, že se tenhle měsíc událo tak strašně moc věcí - kulturními záležitostmi počínaje, přes výlety, osobní i školní úspěchy, přátelská povyražení, vánočními svátky a oslavami Silvestru i příchodu nového roku konče. Jako každý rok tu teď sedím s myšlenkou, že bych nejraději měla Vánoce každý den a to nejen v přeneseném smyslu slova. Nicméně čas jde dál a mě nezbývá nic jiného, než udělat Adiós! a ohlédnout se za tím, co s sebou přinesly ty letošní.


STUDENTKOU V PROSINCI
Jak mi jistě všichni dáte za pravdu, hrát si na studenta není celoročně žádná legrace. Ale ve vší té změti honiček a sekýrování občas vykoukne pár světlých míst, a přestože se to může zdát neuvěřitelné, sem tam se objeví období, kdy si říkám: "Jsem fakt ráda, že tu můžu bejt, tady a teď, na týhle škole." Kdybych takhle slyšela mluvit někoho cizího, možná bych k němu přišla a párkrát ho propleskla. Vlastně se divím, že jsem to sama sobě už neudělala.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...